Jediným lékem na předsudky a extremismus ve společnosti je více úspěšných Romů. To je hlavní odkaz občanského sdružení Divé máky, které se již od roku 2005 věnuje vzdělávání mladých Romů.
V současnosti se tuto myšlenku snaží podpořit kampaní na dvě procenta z daně s podtitulem Rozpláč nácka.
„Letos jsme se rozhodli přijít s kontroverzní kampaní, ve které s humorem poukazujeme na to, že agresivní komunita extremistů nebude mít šanci na šíření nesnášenlivosti, bude-li majoritní společnost nakloněna podpoře a vzdělávání Romů, kterým se i díky tomu bude dařit,“ řekla Barbora Kohútiková, správkyně sdružení Divé máky.
Celospolečenské klima je podle ní plné předsudků a mnozí lidé nevěří, že vzdělávání mladých Romů má smysl, protože znají jen negativní příklady. Uvedla to ve čtvrtek na tiskové konferenci, které se zúčastnili i Romové z projektu Mladí romští lídři.
Divocí máky spustily kampaň, která chce bojovat proti nesnášenlivosti a extremismu ve společnosti.
Romové, kteří bourají předsudky
Divocí máky již několik let podporují mládež, která se i díky získaným vědomostem rozhodla inspirovat další romské děti. Program Mladí romští lídři vznikl jako iniciativa, která chce být vzorovým modelem pro romskou komunitu na Slovensku. Stojí za ní mimo jiné osmnáctiletá Dominika Csizmárová.
„Snažím se bourat předsudky, ale raději než slovy to dělám skutky, protože ty mohou mluvit hlasitěji. Na Slovensku je zažitý stereotyp, že Romové nic nevědí a pokud i něco, tak je to jen hudba. Myslím si, že já a nejen děcka z Divokých máků jsme důkazem toho, že Romové umí studovat na kvalitních středních a vysokých školách,“ říká Dominika, která se touží stát právničkou.
V rámci Slovenska také absolvovala několik akce, které se snaží dělat osvětu jak pro neromskou většinovou společnost, tak i pro samotné mladé Romy, kteří vidí, že pracovat na vzdělání a talentu se dá a vyplatí.
„Naše první akce byla ve Spišském Čtvrtku, dříve jsme chodili po vesnici, věšeli plakáty a zvali jsme děti. Přišly tam i holčičky z majority, úžasně si to užily a říkaly, že se jim to líbilo. Myslím, že to pozitivně působí jak na skupinu bílých, tak na Romy,“ přiblížila Dominika.
Potřebná je podpora a pochopení rodiny
Jít za svým snem i přes nepříznivou finanční situaci a nepochopení nejbližší rodiny se rozhodl i 17letý Daniel Bunda. V současnosti studuje na LEAF Academy, ovládá několik cizích jazyků včetně japonštiny, baví jej technologie a věnuje se i dobrovolnickým aktivitám.
„Byl jsem velmi aktivní dítě, chtěl jsem se učit hrát na klavír a chodit na různé kroužky. Máma mi však řekla, že k čemu? I tak tam nebudeš chodit a je třeba to platit. Později jsem se učil programovat, našel jsem si sponzora na vlastní projekt a doma jsem musel pořád vysvětlovat, co to vlastně dělám. Říkal jsem, že se vzdělávám a dělám něco, co mě baví,“ řekl Daniel o své snaze přesvědčit blízkou rodinu, že to, co dělá, má smysl.
„Každý potřebuje určitou podporu. Kdyby mě nepodporovala rodina, asi bych v sobě nenašel sílu jít si za svým snem, nevím, jestli bych to dokázal sám,“ souhlasí 15letý Dalibor Cibule, který je talentovaným cimbalistou.
„Pocházím z muzikantské rodiny a chyběl jim cimbalista. Starý mě přesvědčil, abych to zkusil a když mi bylo deset let, zalíbilo se mi to. Teď hraji ve folklorním souboru, studuji na konzervatoři, jednou bych chtěl hrát v orchestru a později i vyučovat a dál posouvat mé znalosti,“ řekl Dalibor.
Přiznává, že se už setkal is předsudky, když mu lidé řekli, že „na něco nemá, protože je Cikán“.
„Romové jsou i takoví, že mají talent, ale nerozvíjejí ho a to je velká škoda. Ostatní někdy ani nevědí, co Romové dokážou. Hodně z nich se nechá odradit a nesplní si sen, kterého by chtěli dosáhnout,“ tvrdí.
Třeba ukázat pozitivní příklady
S předsudky se setkala i Marcela Halgašová, máma 9leté Terezky, která je také členkou Divokých máků.
„Tam, kde žijeme, jsem to zažila na vlastní kůži. Když jsem se šla ptát za zaměstnání, podívali se na mě a řekli, že pro vás nemáme místo. O hodinku se šla ptát moje neromská kamarádka a ji zaměstnali bez problémů,“ popisuje svou zkušenost s hledáním práce.
„Terezku podporuji, protože je pro mě největší motivace. Já sama jsem neměla možnost studovat a teď jako dospělá nemám možnost se hlavně kvůli předsudkům zaměstnat. Proto jí odmalička vštěpuji, že chci, aby se učila, aby rozvíjela svůj talent a aby se někam dostala,“ řekla Marcela Halgašová.
Terezka je nejmladší Divý mák, v programu je první rok. Jednou by podle vlastních slov chtěla být doktorka nebo zdravotní sestra.
Kromě toho, že takové děti dostávají finanční podporu organizace, každé má i svého mentora, který se stará o jeho osobnostní růst a průběžně sleduje, jak se mu daří.
„Nic není na Slovensku těžší, než ptát finanční podporu pro Romy. Jediná cesta je ukázat lidem, že jsou zde mladí lidé, romské děti a mládež, která na sobě chce pracovat a žít jinak. A jediná cesta, jak lidem otevřít oči, že ne každý je stejný, je ukázat jim tyto příklady,“ shrnula manažerka Divokých máků Mária Potočárová Rybaričová.
