Kratom a jeho historie: Tradiční bylina s moderním přesahem
Najemno rozemletý prášek rostliny Mitragyna speciosa známe pod jeho tradičním označením kratom. Kávovníku příbuznou bylinu užívají obyvatelé jihoasijských států již od pradávna. V Evropě a USA ji známe necelých 200 let. Přesto i dnes kratom budí kontroverzi a vyvolává debaty.
Abychom pochopili význam v médiích stále častěji zmiňovaného prášku, je třeba poznat jeho historii. Kratom stál dlouhá století mimo vědecký zájem. S jeho postupným poznáváním se ale stále více dostával do hledáčku lékařů i politických představitelů.
K tišení bolesti i lepší erekci
Kratom poprvé popsal nizozemský botanik Pieter Korthals, který na rostlinu narazil během jedné ze svých cest za flórou jihovýchodní Asie. Na počátku 19. století ho označil za nově objevený strom – domorodí obyvatelé ho ale již dávno znali.
V Malajsii, Thajsku, Vietnamu a dalších státech jihovýchodní Asie se kratom užíval k tišení bolesti, zlepšení psychického stavu, někteří ale popisují i jeho pozitivní účinky na zlepšení erekce. Nutno podotknout, že tyto účinky dnešní věda nepotvrdila. Domorodci užívali jeho listy, a to buď žvýkáním, konzumací sušeného prášku nebo inhalací kouře spálených listů.
Rozvoj kratomu v 19. století
Objev kratomu způsobil malé lékařské zemětřesení. Pro svoje sedativní účinky rychle začal nahrazovat opium a rozšířil se i mimo asijské státy.
Svůj největší růst a pád látka zažila ve 20. století. Na jeho počátku asijské vlády exportovaly kratom ve velkém a například USA se stalo (a dodnes je) jedním z jeho největší odběratelů. Jen o několik dekád později ovšem začala jeho velká regulace a přesun do ústraní.
Do roku 1943 byl kratom vývozní dominantou jižní Asie. Jako první ho ovšem zakázala v roce 1943 thajská vláda. O pár let později, v roce 1952, Thajsko následovala Malajsie. Netrvalo dlouho a stejně reagovaly další státy mimo Indonésie, která dodnes patří k předním vývozcům.
Bylina budoucnosti?
V současnosti trhu dominuje právě Indonésie, konkrétně ostrov Kalimantan. Ať už narazíte na jakýkoliv typ, pořád se jedná o ten stejný kratom – druhy se od sebe liší pouze způsobem úpravy, na základě kterého jich rozlišujeme celkem pět:
- zelený – sušení bez stonků a žilek listů,
- bílý – sušení se stonky a žilkami,
- žlutý – sušený a fermentovaný po dobu 1–2 dní,
- červený – sušený a fermentovaný po dobu 4–5 dní,
- hnědý – sušený a fermentovaný po dobu 8 a více dní.
Fermentací získává bylina další specifické účinky. K jejich modifikaci v některých případech dochází i mezidruhovým mícháním. Takto vznikla například varianta Maeng Da smíchaná ze 75 % zeleného, 20 % bílého a 5 % červeného prášku.
Konkurence na obzoru?
V následujících letech na trh pravděpodobně vstoupí nová konkurence. Thajsko v roce 2022 kratom legalizovalo a zdá se, že Malajsie ho bude velmi brzy následovat.
Lze tak očekávat masivní rozšíření kratomu? Záleží na přístupu evropský států a USA. Například v České republice se v současnosti jedná o kratomové regulaci. Ta ovšem může trh narovnat a pravděpodobně dojde k zařazení kratomu na seznam legálních, ale regulovaných látek.
Jedno je ovšem jasné. S novou konkurencí vznikne tlak na dodavatelskou kvalitu. Odběratelé dnes lpí na vysoké kvalitě prášku, s nástupem dalších států ale pravděpodobně dojde k modernizaci výroby a dalšímu zlepšení kvality.
Spolu s rozšířením pravděpodobně dojde i ke zrychlení výzkumu účinků kratomu. Díky tomu se v působení tohoto prášku na lidské tělo udělá jednou provždy jasno. Kdy se toho jeho uživatelé dočkají, to je ovšem stále ve hvězdách.
